Honda NT 700 V Deauville

Nejdříve obchod:

  Snad poprvé v životě (a kupoval jsem vozidel už dost) jsem našel prodejce, který přesně splní, co se dohodne, nemá snahu mě napálit a netahá mě za nos. Férový kšeft. Nevím, co by mě příště donutilo kupovat cokoli na dvou kolech někde jinde než v Číhalíně, přestože to mám přes půl republiky. Mám pocit, že pro ty chlapy (i ženské) to není jenom práce, že oni milují motorky víc než peníze.

  Rád bych z vděčnosti vychválil i servis, ale toho ještě nebylo třeba: na prohlídku se teprve chystám a závady ta Honda prostě nemá. Jen se tam lije benzín. Nic víc.

A teď k mašině:

  Na tuto motorku jsem měl spadeno již delší dobu, neboť nabízí to, co od ní očekávám: totiž předvídatelnost chování, spolehlivost, pohodlí a KARDAN. Je překvapivé, jak často je v některých recenzích na Deauvilku (starší 650 i novější 700) pohlíženo s jakýmsi despektem a jak je podceňována. Žehrá se na nedostatek výkonu, chybějící šestku, vzhled, hmotnost, cenu či nedostatek "charakteru". Zvláštní je, že zatímco u lidí je nezáludnost hodnocena jako kladná charakterová vlastnost, u motorky je to zhusta naopak :-)

  Zatím jsem na ní najel asi 7.000 km (za tři čtvrtě roku v převážně zimní sezóně - koupil jsem ji v září 2011), celkem má na tachometru asi 34 tisíc. Moje zkušenost: jednoznačné plus je kloubový hřídel; výkon dostatečný na běžné jízdy včetně dálnic i ve dvou; spotřeba kolem 5 l/100 km bez ohledu na způsob jízdy nebo naložení (k optimističtější cifře na počítači je třeba přihodit asi 0,5 litru - měřím podle tankování); vibrace sice jsou (je to přece V-twin), ale jsou povahy jaksi živočišné; silný brzdný účinek motoru (dá se jezdit prakticky bez brzd); skoro na ní nefouká (snesl bych ale i o 5 cm vyšší štít);  sedlo jako gauč (vešli by se na něj tři); ovladatelná (otočí se na 5m silnici bez položení nohy). Moje nemá ABS. Brzdí dobře (nikoli kousavě, což beru jako plus: aspoň nepřeletím přes řidítka), při sešlápnutí zadní brzdy se aktivuje jeden pístek vpředu (CBS). Výborná zrcátka; slušné světlo; analogové ručičkové budíky (na to jsem vysazený, u mě plus); schránky v kapotáži u řidítek se náramně hodí, samozřejmě kufry rovněž.

  Motor při jemném zacházení necuká prakticky od volnoběhu, ale na Harleye bych si s tím nehrál. Zatahuje bez výrazných kopanců či propadů v celém pásmu, pod 3 tisíce bych ale motor netrápil. Solidní výkon dává od 4 tisíc otáček, nejraději jezdím kolem 5 tis., nejsilnější kolem 6 tis., nad 7 už ztrácí dech a znatelně vibruje. Mezi 4 až 5 tisíci má asi nejmenší spotřebu. Ideální rychlost na spotřebu je na pětku právě v těchto otáčkách (tj. zhruba 95 až 115 km/h). Síly nemá sice nadbytek, ale nepotkal jsem plechovku, kterou bych nepředjel, kdykoli mě přestalo bavit koukat jí na zadek (zvlášť řidiči audin a superbů se snažili, leč marně). Hranice, kde už by kobyly chyběly, je už v běžném provozu v ČR nelegální - asi 140 až 150 km/h. Je třeba používat převodovku, od toho tam je (a zatím funguje bezchybně), hlavně nepodtáčet ve snaze ušetřit pár deci.

  Nehodí se pochopitelně do terénu (váha, světlost, odpružení) a samozřejmě na okruh (65 koní). Na německých dálnicích dvoustovka nepadne, ale to pan Honda ani neslibuje. Těžko však hledat konkurenci na to, k čemu ji používám: cesty do práce za téměř každého počasí, výlety "na kochačku" ve dvou, přesuny přes země České, do budoucna i po Evropě. Vyměním akorát gripy (ty originální trochu kloužou a musejí se svírat silou), časem možná plexi, možná i přidám deflektory po stranách, aby netáhlo na ruce. Vyhřívané hefty tam nemám, místo toho navlékám vyhřívané rukavice (levnější řešení - a přenosné třeba na lyže :-)

Závěr: jediné, co mi chybí, jsou ropná pole. A hladké silnice jako u západních sousedů.

Petr Jansa